Pyrrhovo vítězství

TIP: blog vedlejsikolej.cz

Pyrrhovo vítězství

<<


Velká Pardubická, aneb normalizace - Pyrrhovo vítězství?
 
Tak jsme tu zase měli Velkou Pardubickou - vděčné sousto pro média pro odlehčení závodů s běženci...a média, alespoň ta televizní, která jsem, zřejměneprozřetelně, sledoval, se krásně normalizačně činila v duchu diváckého zájmu.......

Co nás zajímá? Hučky ženštin, které mají pocit, že se nasazením klóbrcu za pár tisíc v tu ránu stávají dámami, sázky chlapíků, kteří se chtějí jako čilé rybky ukázat v roztodivných proudech kalných vod pomyslné společenské honorace - no a pak samozřejmě vítěz toho celého spektáklu - nějaký vyhublý, stokrát polámaný urputník, kterému se podařilo dohnat koně rychle do cíle, aniž by v půlce trati skončil v salámu. A konec. šlus. Více vědět nepotřebujeme, víc naše ploská hierarchie hodnot vědět nežádá...


.....Třeba to, že z dvaadvaceti koní se do cíle dořítilo s nějakým tím ohnutým prckem v sedle jen dvanáct...A tím méně to, že dva koně museli být, po zpřelámání hnát, okamžitě humánně zavražděni, jak my říkáme, prtože vrazi přece nejsme, "utraceni"......Žádný z jezdců se tentokrát na vlastní zodpovědnost /na rozdíl od koní/ neutratil. Škoda. Atraktivita závodu by tím jen vzrostla. Nás přece nebaví čumět na to, jak nějaká zvířata nudně bezpečně krouží na nějakém oválu, natož kdyby nakonec někdo neměl VYHRÁT! Vítězství - to je přece to, co nám jako základní, jakkoliv dosažitelnou hodnotu, vtlouká do hlavy normalizace hodnotových struktur dnešní doby!


Ano, vítěz, ten nás zajímá....a jestli pod sebou uhnal pár svých tolik milovaných koní, jestli je, puzen ctižádostí, rval tak, že se rozlámali a změnili se v koninu na guláš za pár babek, je pro nás tím větším hrdinou....obzvlástě, když se může sám pyšnit nesčetnými úrazy, jež borec hrdě přehlíží jako "jezdeckou chřipku"....No a pokud oné chřipce náhodou podlehne, navalíme se štkát do obřadní síně, kde truchlíme nad jeho mladým životem, který svým chmurným koncem dodal závodu ještě vyššího adrenalinového lesku....
 
Jen jedna TV stanice, jeden jediný kanál, ani nevím který, referoval o oněch dvou zabitých koních či o tom, že doběhla jen polovina...natož pak o tom, že před branami závodiště deset - ano, deset lidí protestovalo proti zaběhlému společenskému ritu, svým způsobem ne nepodobnému býčím zápasům, byť tam je zabití zvířete cílem, zatímco u nás jen atraktivitu zvyšujícím vedlejším produktem. Ó, jací jsme my Češi humanisté....


Takže deset lidí, kteří to, pokud jsem stačil v bleskovém šotu zachytit, vzali s černým humorem a nabízeli atrapy koňského salámu návštěvníkům již před závodem....Ani jsem nestačil zahlédnout, zda to byli jednotlivci, či nějaká organizace - proč také věnovat více drahoceného vysílacího času zcela okrajové myšlence, která se unavuje a zmírá od porevolučních dob, kdy davy aktivistů dokonce blokovaly závodní dráhu a prali se s policisty.....
 
Ale ještě jednu novinku přinesl onen jediný pro dnešní dobu jaksi nadměrečně všestranný kanál - a sice tu, že celému divadlu bylo před začátkem požehnáno představitelem nějaké křesťanské církve, která nebyla jmenována....s o to větší bolestí, neb s ní mám cosi do činění, se však domnívám, že šlo o církev katolickou? Ta se už v minulých letech zviditelnila žehnáním různých prapodivností, od fabrik diskutabilního obecného přínosu po motorky jemnějších motorkářských gangů...Naivní snaha darovat ze své víry, nebo jen snaha uchytit se v hodině dvanácté drápkem ve "společnosti", mířící zcela jinam, než by se církvi líbilo?


Toto požehnání se ale buď moc nepovedlo, nebo se tak moc nevztahovalo na zabité a polámané koně - ostatně křesťanské církve se v postoji ke zvířatům skoro nijak neodlišují od většinové populace - jen s tím rozdílem, že ateistovi zřizuje jatka evoluční náhoda, zatímco křesťanovi dává zvíře do jeho nadřazené moci Hospodin, aby se jím mohl cpát k prasknutí od rána do večera a obléknout se k chvále Boží do kožených kalhot, bund, bot, kabelek, tašek a já nevím čeho ještě...je to přece zároveň natur a ekologické, paráda.....
 
Každopádně, dostihové retro dosáhlo, jako ostatně celý mentální model tržní přítomnosti, své, protagonisty kýžené, normalizace. Proč bychom se netěšili a proč bychom se vzrušovali, vše běží v řádu hodnot, které jsme hodnotami nazvali....Pardubický spektákl je jen drobnou součástí tohoto našeho rozhodnutí.
 
                                            Karel z lesa
 

<<