Mnohé slepice mají krutý a bolestný osud, způsobený -jak jinak- člověkem. Slepice jsou vyšlechtěny ze svých přírodních předchůdkyň, která snášely mnohonásobně méně vajec než slepice dnešní. Jejich vejce byla určena k vylíhnutí potomstva. K životu měly potřebný prostor a přirozené podmínky.
Dnes ve velkochovech žije každá slepice na prostoru velice malém. Zde nemůže slepice žít plně svými přirozenými potřebami. Kdo někdy viděl fotografie či videa z halových velkochovů se slepicemi, ví, že slepice se tváří vyděšeně, mají často vypelychané peří, holé krky odřené o mříže skrze které prostrkují hlavu aby se mohly najíst či napít.
Slepice zde nemají přirozený kontakt se svými druhy, nemohou naplňovat své přirozené sociální potřeby. V halách je nepřirozené umělé osvětlení, navíc prodlužované na nepřirozeně dlouhou dobu, aby slepice více snášely.
Při některém klecovém "chovu" se v jedné kleci mačká i více slepic. V takových podmínkách hrozí slepicím různé nemoci, proto jsou jim podávány různé chemické preparáty, ať už preventivně, nebo po vypuknutí nemoci jako léčba. Degenerace těchto bytostí na "živé stroje pro výrobu vajec" je zde zcela evidentní.
Život slepic je zde o mnoho kratší než by byl v přirozených podmínkách. Slepice jsou v krátkém čase vysílené a zmučené a jelikož už nemají takovou nadprodukci, jakou vyžaduje byznys, jsou poslána na jatka, kde je jim podříznut krk. Na jejich místo nastoupí v tomto šíleném kolotoči další slepice, které čeká stejně strašlivý osud. Je třeba, aby se rodily nové "nosnice". Z vajec se však líhne velká část kohoutků - ti jsou pro drsný byznys nepoužitelní, neboť nesnášejí vejce a proto jsou bez milosti zabiti a rozemleti. To vše proto, že si někdo rád dává k snídani míchaná vajíčka.
Nechcete-li tedy podporovat tyto koncentrační tábory pro slepice, je potřeba zcela přestat kupovat taková vejce a odradit od toho nejen své blízké, ale co nejširší osvětou od jejich nákupu odradit co největší množství lidí jen možno.
Od 1.1.2012 se díky tlaku aktivistů podmínky pro slepice o trochu zlepšili - avšak pozor! To se nesmí stát důvodem k alibismu. Cílem není zvětšení klecí o 200 cm čtverečních, cílem je přestat postupně, ale úplně zneužívat tyto bytosti!!
V halových chovech (slovo chov se zde poněkud nehodí) bez klecí mohou slepice sice lépe roztáhnout křídla a mívají i možnost omezeného pohybu, ale opět jsou pojímány spíše jako stroje na vejce. Opět zde jde pouze o byznys. Pokud by slepice svým "majitelům" nevydělávaly potřebné peníze, stěží by je tito lidé držely. Po pracovním zestárnutí čeká i tady slepice smrt. Ta čeká opět i malé narozené kohoutky. Slepic může být až 12 na jeden čtvereční metr. Ani odtud kupovaná vejce nejsou eticky přijatelná, je však lepší variantou koupit toto vejce, než vejce z chovu popsaného výše.
Jako třetí varianta existují vejce z halového chovu bez klecí a navíc s výběhem. Výběh většinou nebývá velký a kupujeme-li tato vejce, opět zde visí ve vzduchu "pach smrti" po slepicích, které už "snášejí málo" a po usmrcených kohoutcích. Nejsou-li slepice ve výběhu, je jich v hale také až 12 na jeden čtvereční metr (zkuste si to představit...), venku je to od 2,5 čtverečního metru na jednu slepici. Ani tato varianta není eticky nijak uspokojivá, je však lepší než varianty předchozí.
Vejce od slepic z ekologických chovů. Slepice zde chované mají denně možnost být ve volném výběhu, mají zajištěno že mohou kdykoliv dojít k potravě - ta je bez pesticidů a z ekologického zemědělství (např. obiloviny). Prostor dle norem je pro ně zaručen 2,5 m čtverečního pro jednu slepici venku a uvnitř pak maximálně 12 slepic na 1m čtvereční. Slepice mají hnízda, bidýlka, podestýlku a mohou hřadovat. I zde jde ale především o zisk, proto jsou starší, málo snášející slepice téměř vždy zaříznuty a tak jako v předchozích případech čeká vylíhnuté kohoutky, vyjma těch které člověk nechá vyrůst pro rozmnožování, opět smrt. Tento způsob získávání vajec je však etičtější než výše popsané a vejce jsou získatelná v prodejnách potravin.
Pátou, více etickou, avšak nejméně častou a ekonomicky a prostorově téměř neřešitelnou možností získávání vajec je nezabíjení kohoutků, což znamená ponechat jim dostatečný prostor a veškeré podmínky pro život. Dále poskytnutí prostoru slepicím v míře rozhodně mnohem lepší než v normovaných ekologických chovech, a především možnost dožití slepic do jejich přirozené smrti, a to i v případě, že už vejce nebudou třeba ani snášet. Nutné by bylo i platit veterinární péči atd. I zde však zůstává otázka, zda je člověku z etického hlediska možné držet nějakého tvora pro svůj užitek.
Obdobně jako jsme se zmínili u krav, je i tady velmi nepatrná možnost, že by si člověk a slepice či kohout mohli ve vzájemném vztahu darovat určitý druh radosti ze soužití, ale v současné době a z "ekonomicko-technického" hlediska je to opravdu téměř nemožné. Může se samozřejmě stát, že někdo zachrání slepici před zabitím a snězením jiným člověkem a že tuto slepici nechá volně a bez stresu dožít někde na svém pozemku. Pokud například tato sepice snese občas vejce, které by zde pouze bez užitku leželo, je pro člověka samozřejmě možné jej sníst, s tím, že taková konzumace vejce bude opět etičtější než varianty předchozí.
Poslední, a vůči slepicím nejetičtější variantou, je nejíst vejce vůbec. Mnoho lidí vejce nejí. To je ovšem doporučeno pouze v případě, že si při takovém způsobu stravování dokážeme zajistit všechny látky potřebné k plnohodnotnému životu a že si velice důkladně a pravidelně budeme kontrolovat svůj zdravotní stav!!
Shrnutí: Z nevědomosti, či z lhostejnosti můžeme kupovat libovolné množství konvenčních vajec - to je první varianta. Druhou možností je kupovat vejce z neklecových chovů, pokud možno v minimální míře. Třetí možností je kupovat vejce z biofarem a to v minimální míře. Čtvrtou možností je nekupovat vejce vůbec. Zvolte dle svých možností a bez jakéhokoliv alibismu co nejetičtější variantu dokážete!
Chcete-li pomoci slepicím od trápení, informujte co nejvíce lidí ve vašem okolí jak na to. Naučte se vařit tak, abyste chutí i konzistencí nahradili vejce rostlinnými produkty (např. tofu, sojová mouka, někdy avokádo či banán...). Diskutujte s majiteli drůbežáren, podepisujte petice za lepší život slepic, vytvářejte dopisy i všemi legitimními způsoby tlak na zákonodárce, aby zlepšili životy slepicím. Vždyť například ve Švýcarsku došlo k velice výraznému zlepšení stavu věci - tedy snahy ochranářů mají dílčí, ale reálné výsledky. Je to důkaz, že šance pro změnu k lepšímu mohou postupně přijít i v ČR.
-ze-