V Bombaji byl zahájen mezinárodní vegetariánský kongres a do města se sjeli zástupci tohoto hnutí z celého světa. Zde vyprávěl Čitrabhánův přítel, americký literát Brown, jaký neobyčejný zážitek ho přimněl k tomu, že slíbil sám sobě, že až do konce života nepozře jediný kousek masa:
Jednoho dne uviděl dvě myši, jak běží vedle sebe zcela zvláštním způsobem. Obě myši drželi mezi zoubky konce stébla slámy a pohybovaly se tak, že jedna z nich běžela o malý kousek vpředu. Okamžitá Brownova reakce byla, že rychle zvedl kámen ze země a hodil ho po nich. Vžitý předsudek, či hlas takzvané civilizace mu řekl, že je to jediná správná věc, kterou může udělat. Kámen zasáhl jednu z myší, právě tu, která běžela malý kousek před svou družkou a zabil ji. Stala se však velmi neobvyklá věc. Druhá myš, namísto aby utekla, začala zmateně a poděšeně běhat dokola. Brown, překvapený neobvyklým chováním myši, chytil ji do ruky, prohlédl ji a ke svému zděšení zjistil, že je slepá. Teď teprve pochopil, proč nesly stéblo slámy.
Myš, kterou zabil, prováděla skutek milosrdenství a vedla svou slepou sestru.
Tato událost způsobila, že se začal zamýšlet nad zákony přírody, které svou zbytečnou krutostí porušil, a dovedla ho k pevnému rozhodnutí nejíst nikdy maso. A co my? Budeme brát myši pouze jako "škůdce" a "laboratorní zvířata", nebo změníme úhel pohledu?
(J.Skřivánek-Za krásami Indie)